Imperfectly Natural Woman

Moje maminka mi říká, že jsem dítě “štěstěny”. Souhlasím. Mám a měla jsem milující rodiče a prarodiče, kteří mě vždy učili být laskavá a ohleduplná k ostatním a ke všemu živému kolem sebe. Být v souladu s přírodou. Prarodiče mě seznámili s výhodami vlastnoručně vypěstovaných potravin, léčivých rostlin a studených koupelí v řece. Po mamince jsem zdědila náklonnost k přírodě a po tatínkovi tvrdohlavost, rozhodnost a vysokou pracovní morálku. A později v mém životě měla velký vliv maminka mého manžela Joan, která měla vždycky čas na ty, kteří to potřebovali. S Joan jsme spolu prožili báječné chvíle a já jsem ji vděčná za to, že byla moje “anglická máma!” Díky ní byl čas odloučení od mé vlastní rodiny snesitelný. Od mládí jsem kromě přírody milovala sport (děkuji ti, tati) a závodila v atletice. Chodila jsem na Ostravskou univerzitu, kde jsem studovala biologii a matematiku a získala první vysokoškolský titul. Po sametové revoluci jsem chtěla poznávat svět a jiné kultury. Nakonec se to podařilo (ale to už je zase trochu jiný příběh). Do Spojeného království anglického jsem přijela plná snů a ambicí. Začátky však nebyly snadné. Můj vysokoškolský titul nebyl uznán, protože tehdy Československo nebylo v EU. Pracovala jsem jako au-pair, uklízela domy, dělala pizzu ve fast foodu, pracovala v prádelně a v posilovně. Ve volném čase jsem vystudovala odbornou sportovní kvalifikaci a stala jsem se sportovní terapeutkou. Nakonec jsem se zapojila do činnosti Anglického institutu sportu, kde jsem mohla předávat své zkušenosti sportovce a pracovat se zdatnými i handicapovanými sportovci při přípravě na olympijské hry v Aténách 2004 a Pekingu 2008. Bylo to fajn, cestování, hodně fyzické práce a psychického napětí. Během jednoho z tréninků jsem se zranila.. Když se na to podívám z odstupem času, tak to asi bylo dobře. Naštěstí jsem měla kamaráda, který je vynikajícím osteopatem. A ten mi pomohl se uzdravit a zahojit. Během této doby jsem se cítila velmi odtržená od přírody a upřímně řečeno, taková nějaká neklidná a nespokojená. Nevěděla jsem, jaká by měla být další etapa mého života, jen jsem věděla, že už nechci být pořád jen v teplácích a někde na cestách. A jak už to tak bývá, vesmír má pro nás své plány. Tom, můj osteopat, mi navrhl, že s mými životními zkušenostmi bych mohla být "dobrou" osteopatkou. Přihlásila jsem se tedy na Britskou školu osteopatické medicíny (BCOM). Tehdy jsem ještě nevěděla, že tato škola nabízí vedle osteopatického oboru i obor přírodního lékařství. Že by náhoda?! Další úžasnou náhodou bylo, že jsem potkala svého krásného manžela Damiana, mou spřízněnou duši. Bez jakýchkoli podmínek mě podporoval po celou dobu mého studia. A dále... Pomohl mi také založit úspěšnou kliniku osteopatie a přírodního lékařství v krásné přírodě v hrabství Buckinghamshire.Tuto kliniku mi pomáhal vést 12 let. Bez něj by se tento můj velký sen nikdy neuskutečnil. Během této doby jsme spolupracovali se skvělými terapeuty a potkali jsme některé z nejúžasnějších a nejinspirativnějších lidí a získali jsme báječné přátele. Také Damian sám prošel několika neuvěřitelnými změnami... Získal kvalifikaci mistra a učitele Reiki a také kvalifikaci bioenergetického léčitele. Vydal se na jinou cestu, cestu objevování a léčení. Je přesvědčen, že každá rodina potřebuje bioenergetického léčitele, a proto začal pořádat vlastní kurzy dostupné všem, aby se naučili pracovat a využívat univerzální energii k léčení druhých a i sebe sama. Ale jak už se často stává život/vesmír měl pro nás další plán… Přišla jsem o tátu. Bylo to náhlé a nečekané. Zármutek a bolest byly tak silné, že si troufám říct, že jsem nic takového nikdy před tím nezažila. Mé srdce bylo zlomené. Můj manžel, moje skála, intuitivně věděl, že se musím vrátit ke svým kořenům, že se musím vrátit domů. A za to jsem mu nesmírně vděčná. A jsme tady... V jeden chladný a šedivý podzimní den jsme dorazili do České republiky. V Británii jsme nechali dům, přátele a kliniku. A začali jsme psát další velkou kapitolu našeho života. Kapitolu, která začala další velkou ztrátou. Ztrátou Joan, Damiánovy maminky. To nás s Damianem zasáhlo velice silně. Jakmile ztratíte rodiče, rodiče, o kterých si myslíte, že tady jsou s vámi na pořád, tak najednou vidíte život v jiné perspektivě. Musíte žít život naplno. Protože nikdy nevíte, co je za rohem. Nikdy neříkej nikdy! Nikdy jsem si nemyslela, že se vrátím tam, odkud jsem přišla. A přesto mám pocit, že je to ta nejlepší věc na světě! Přijela jsem domů obohacená o zážitky špatné i dobré. Jsem mnohem “bohatší” (tím nemyslím peníze) a to díky lidem, které jsem potkala a kteří se mnou sdíleli svůj život. Mnozí na krátkou dobu, někteří na delší a několik, kteří jsou stále po mém boku. Nejen osobně, ale i duchem. Vy všichni jste byli a jste důležití při tvorbě toho, kým jsem dnes. A za to se vám všem klaním a děkuji! A zároveň se omlouvám těm, které jsem na této cestě zklamala či ranila. Bydlíme v rodinném domě, který postavili moji rodiče. Moje maminka je stále s námi a jsem vděčná za čas, který ještě spolu můžeme sdílet. Dům je plný pozitivní energie a lásky. Dostala jsem další úžasnou příležitost se napojit a sblížit se se svými krásnými sestrami a jejich rodinami. Máme zahradu, kde si pěstujeme vlastní potraviny, máme včely a slepice, psa a kočku. Máme nové báječné sousedy, nové skvělé přátele (samozřejmě nikdy nezapomínáme na ty staré), kteří nás učí a provázejí současným životem. Máme prostor, kde vedeme kurzy, jak se stát energetickým léčitelem... Každý den se spojujeme s přírodou. S PŘÍRODOU, která je nám schopna poskytnout všechny odpovědi na otázky života. Ovšem jen tehdy, když pozorně nasloucháme. Každý den se od NÍ učíme. Dýcháme, nasloucháme a předáváme její moudrost dál, kdykoli a jakkoliv můžeme. Příroda, která ale potřebuje i NÁS. Za její moudrost a dary si zaslouží naši ochranu a oporu. A o tom tento blog je.....